Mizerná Bitva o Sudety 25.8.2012

Do Liberce jsem se docela těšil. S rodinkou jsem si udělal výlet. Ve čtvrtek jsem sbalil starého Miga, jednoho nového Miga který byl po záletu, nového skoro dodělaného Thunderbolta, manželku, děti a vyrazil jsem do Jindřichova Hradce za bratránkem na krátkou návštěvu.Během pátku jsem P-47 dodělal a malý zálet.Nic moc, chtělo by to doladit. Málo místa na létání. V sobotu ráno jsme vyrazily na závody. Jelikož večer přestal u bratránka fungovat internet tak jsem nemohl najít přesnou polohu letiště za Libercem. Jeli jsme trochu na slepo. Přibližnou polohu polohu jsem znal a tak jsem si řekl že pak zavolám Zbekovi a oni mně navedou. Za Libercem jsme musely zastavit na záchod.Tam jsem potkal kluky z Prahy. Soptíka a Pavla Hofsnaidra. Domluvily jsme se že mě tam zavedou. No po 500 metrech jsme odbočily na malé modelářské letiště u předválečného betonového bunkru. Protože ráno pršelo a pořád bylo zataženo, byl jsem manželkou přinucen postavit altán. Prý kdyby pršelo. Samozřejmě se pod ním nikdo neschovával. Sjelo se nás celkem dost. Z Polska dorazila výprava tří pilotů a jedné pilotky. Taky se přihlásila jedna nová domácí pilotka. S Janou Vašicovou z Plzně tu závodily tři. Pořadatelé z takové účasti byly dost vyděšení a tak se začátek zpozdil.Dojelo 30 pilotů a tak se lítalo na 5 heatů po 6 pilotech. První kolo se mělo začít v 10.45 a v 11 hodin měli dovést guláš. Ještě jsem si zkusil let s P-47 ale pořád se propadalo po pravém křídle. Asi mám jednu půlku těžší. Tak jsem ho odstavil. Na první heat jsem si vzal nového Miga. Dal jsem tam vrtuli s malým stoupáním a tak byl Mig pomalý. Žádnou stuhu jsem nesekl. Párkrát jsem ji těsně minul. Stuhu mě sekli. Nic moc. Seděly jsme u auta, vedle nás“autobus z Moravy“ kecáme a najednou rána a vidíme nezaměnitelné Padovo oranžové éro padat z nebe ve dvou kusech. Zavládla škodolibá radost. Moje drahá polovička je upozorňovala, že se jim ta radost nemusí vyplatit. A měla pravdu. Do druhého heatu jsem si vzal starého dobrého Miga. Po startu jsem zjisti, že Mig hodně špatně reaguje na výškovku. Asi po 1.5 minutě jsem to přehnal s přemetem a Mig se mě naplocho rozplácl o zem. Když jsem pro něj doběhl tak jsem zjistil že ho nemá cenu na rychlo opravovat. Chce to dílnu. To byl můj konec ve druhém heatu. Nakonec jsem zjistil že mě chybí baterka. Vydal jsem se ji hledat. Došel mi pomoct můj rozhodčí, který ji taky našel. Naštvaný jsem si šel dát guláš na oběd. Dovezli ho brzo a tak ho dali ohřát na oheň. Bohužel se jim tam připálil a chutnal hořce. Vyjedl jsem maso a zbytek vyhodil. Po druhém kole Soptík zjistil že je průběžně na prvním místě a dožadoval se ukončení závodů. Do třetího heatu jsem nasadil nového Miga se správnou vrtulí. To byla jiná jízda. Mig lítal skvěle, jenže po 1 minutě a 20 vteřinách do mě Lukáš naletěl taranem a přepůlil mě trup u výškovky. Ocas držel jen na táhlu. Doběhl jsem pro něj, slepil jsem to hned ale ztratil jsem zase baterky a navíc nevydržely ozubené kola v servu od výškovky. Lukáš se svým Helkacatem po výměně vrtule dolítal kolo. To už jsem byl naštvaný. Za půl hodiny došel Lukáš, že hledal část svého modelu a našel moje baterky. Trochu se mě zvedla nálada. Do posledního heatu jsem musel nasadit P-47. Měl jsem ho problém udržet v rovině v pravé zatáčce se propadal. Do leva držel dobře zatáčku a do přemetu šel taky dobře tak jsem létal hlavně tyto manévry. Dokonce se mě podařilo seknout jednu stuhu a jednou jsem ji těsně minul a bez škrábnutí jsem přistál.Helmík zalítával poslední éro po opravě na finále. Moje drahá polovička mu připomněla, jak se škodolibě smáli Padovi, když se mu rozletěl model ve vzduchu po srážce s dvoumotorovým polským PZL.  Sbalil jsem altán a šli jme si sednout k občerstvení a s rukama z Hradce jsme čekaly na finále. Náš malý pořád chodil za ženskými do občerstvením, říkal mňam mňam a dožadoval se bonbónů. Vyptal jich asi 5. A jeho mňam mňam bavilo všechny kolem. Taky chtěli tyto slůvka říkat jestli prý něco nedostanou. Na finále bylo podívání. Pad sejmul asi tři letadla a sám pořád lítal. Pak rána a další dvě letadla šli ve vývrtce dolů. Jedno z nich se nějakým záhadným způsobem rozletělo a pokračovalo dál. A bylo tu vyhlášení výsledků. Sekem v posledním kole jsem se dostal na třetí místo od konce. Na prvním místě se po druhé v sezóně umístil Zbek o 40 bodů před Padem. Prý měl rychleji běhat. 40 bodů je pár sekund. No v doršení všeho špatného toho dne mě odešla baterka na autě. Ani budíky se nerožly. Sháním káble. Kluci z Hradce nabídli řešení v podobě tříčlánku Lipolek o kapacitě 3300 mAh. Prý tak už startovaly nejedno auto. Nabíječku dali na moji baterku a začali Lipolky vybíjet a nabíjet moji baterku z auta. Za chvilku jem to zkusil. Baterka byla lepší ale jen stěží otočila motorem ale nenastartoval jsem. Holt diesel potřebuje víc než benzín.  Pak zkusil dát Helmík svoji gelovku. To taky nepomohlo. Nakonec jel Pavel Dostál kolem a ten měl káble a jeho Renault nastartoval mého Renaulta. A pak jsme se vydaly na cestu domů. Doufal jsem že, neštěstí už jsem si vybral všechno. Už se těším na další závody, které budou blízko. V Rakvicích. Termín je posunutý na začátek října.

Výsledková listina,zelená liga

Robert Ondříšek