Jak jsme dobývali Andrychów

V sobotu 13.9.2014 brzy ráno jsme vyrazili s Karlem Sladkým, také členem LMK Kyjov na Eurocapovou soutěž do polského Andrychowa. Dorazili jsme na stadión v 9.hodin a rozhlíželi se po stromech, které lemovaly stadión. Pokud na nich přistaneme, tak je asi neskácí jako v Hradci. Začali se sjíždět polští piloti. Objevili se i Bendovi. Tím se český kontingent zvýšil na 4 bojové piloty. Pokukovali jsme po polských strojích. Od modelů ve skvělé formě, po modely které se rozpadnou, jen když je položíte na zem, až ke strojům které nemají s combatem nic společného. Jako přemotorovaný Texdan o rozpětí tak 600 mm se šílenou, ale opravdu šílenou, šílenou rychlostí. Nakonec se sjelo 35 pilotů na WW II a 22 na WW I. Začalo se létat. V prvním kole zazářil Milan Benda. Nasekal 8 seků. Přes stuhy, které měl na křídlech jeho fokouš nešel ani vidět a také letěl velmi pomalu, a Poláci si brali stuhy zpět. Karel Sladký byl nesvůj z malého prostoru a stromů v pozadí, které znepříjemňovaly pohled na letadlo. Po srážce se letadlo roztočilo a přeletěl safety linii. Tím se dostal po heatu do mínusu. Já jsem doplatil na rosu na trávě. Namočil jsem si letadlo a po startu se mě utrhla stuha. Musel jsem přistát a stuhu uvázat na táhlo od výškovky a než jsem se vrátil, bylo po stuhách. S bídou sek. Dost záleželo, koho jste dostali do heatu. Vojta Benda měl tu smůlu, že po startu se dvě letadla sesypala na zem, dvě srazila a už nevzlétla, páté letělo 10 sekund a pak spadlo. To se opakovalo asi 5 krát. A tak tam zbyli jen dva. Polák bez stuhy. Tak nebylo co sekat.

WW I byly taky zajímavé. Mísily se mezi sebou letadla Poláků s menším rozpětím a rychlejší, s modely podle našich pravidel o rozpětí 1 metr. Tyto modely budou v Polsku povinné od příští sezóny. V prvním heatu jsem se rozletěl a po náletu na pozemní cíl jsem se srazil. Moc jsem nekoukal, jak dopadl kolega. Porovnal jsem letadlo a letěl. Pozemní cíle jsou rozmístněny jinak než u nás, a jejich 6. Jsou obtížněji na trefení. Sekl jsem a stuha se mně zamotala do motoru. Musel jsem ji sundat. A hned po startu asi dvě sekundy jsem se čelně srazil s Polákem. Velká rána a povzdech z tribun, kde bylo dost diváků. Odnesla to vrtule a kola podvozku. Polského dvouplocha mohli naházet do igelitky a hodit do popelnice. Byli tam i velmi pěkné modely. S některýma byla i škoda létat do souboje. Kamufláž i se stínováním. Skvělý byl Fokker Dr.1. Trojplošník v černé kamufláži. Létal opravdu skvěle. Jeho pilot ho ovládal mistrovsky. V deseti centimetrové výšce ho vodil přesně na pozemní cíle. Není divu, že vyhrál.

Zpět k WW II. Létá se trochu jinak než u nás, větší okruhy. U nás se létá obratněji. A chybí tam snaha zdokonalovat. Vedle Polák motor stejný jako já. Model s plochým trupem, lehčí, s menším odporem a s vrtulí 8×6. Moc mu to neletělo. Radil jsem mu, aby tam dal jinou vrtuli. Dal si říct ale jen 9×5. 9×7.5 už tam nechtěl. Skoro to vypadá, jako by se nechtěli zlepšovat. S oblibou jsme pozorovali lety ME 262. Dva motory ale ve vzduchu se držel silou vůle. V zatáčkách se třepal a vypadalo, že se každou chvíli  sesype. Na konci křídel byly křidélka ze dvou třetin křídla. Asi tam v zatáčkách moc vztlaku nebylo, když byly vychýlené.  Ale hlavně, že to je pěkné letadlo. Co na tom, že nelítá. Dále bylo zajímavé sledovat rozhodčí na safety. Byla to mladá dcera pořadatele a její kamarádka. Dělaly všechno možné, jen nehlídaly přelety. Chvílema tam ani nebyly. Safety se psala jen, když model vletěl mezi diváky. A to za bezvětří bylo celkem často. Zrovna když pozdější vítěz Rafal Mijal přeletěl před námi safety, tak se holky podivně věnovaly sobě. Na naše upozornění že přeletěl, nám řekly, že mu ji započítaly. Ale opak byl pravdou.

Karlovi Sladkému prostředí moc nesvědčilo a skončil s jedním sekem poslední. Vojta Benda doplatil na špatné piloty v heatech a skončil na 10. místě. Mně uniklo finále o 114 bodů. Milan Benda, i když měl ve finále 4.seky, nestačilo to a propadl se na celkové 3.místo. Milan přišel o dělené druhé místo dvě sekundy před koncem závodu, kdy Konrad Kwasnik sekl svůj 7 sek finálového heatu, a přesně o 100 bodů skončil na druhém místě. To znamená, že se musí bojovat až do úplného konce. Tak to byly postřehy ze závodů z Polska.

Robert Ondříšek

Fotky